Novinka
Kód: 55

Kniha Volnost letícího ptáka

250 Kč
Skladem

Neobyčejný příběh o hledání vlastního života. Psychologický pohled do hlubin duše. Čtyři ženy, čtyři výzvy k nalezení sebe sama. Autorka: Marie Plochová Hlávková

Psychologický příběh čtyř žen, které postupně odkrývají kořeny svých problémů. Příběh je staví před výzvu, zdali otevřou své třinácté komnaty a vystoupí ze svých limitovaných rolí směrem k větší svobodě a pravdivosti.

Hlavní téma je otázka, zdali žijeme opravdu svůj život, nebo jestli jsme uvězněni ve falešných rolích a ani si to neuvědomujeme. Hrdinky jsou v příběhu konfrontovány se svými nepřirozenými životními pozicemi, do nichž vpluly díky svým starým tajemstvím.

Dokážou nahlédnout až do těch nejtemnějších míst v nitru, kde má prapůvod jejich nenápadné vězení?

Vypravěčka příběhu komentuje peripetie své i svých kamarádek s neobvyklou schopností vidět ‚za hranu reality‘ a vnímat svět magickým způsobem. Přitom je to především ona, která musí svést velký závěrečný souboj sama se sebou o místo na světě.

 

Autorka Marie Plochová Hlávková o tvorbě knihy:

"Od roku 1999 pracuji jako terapeutka a astropsycholožka, za ta léta jsem vyslechla tisíce hlubokých příběhů. Rozhodla jsem se, že esenci těchto niterných rozhovorů vtělím do fiktivního příběhu o hledání vlastního života. Kniha Volnost letícího ptáka je tedy i určitou symbolickou poctou mé práci a všem klientům, kteří se mnou někdy sdíleli své třinácté komnaty."

Rozsah knihy: 152 stran, lepená vazba

 

Ukázka z knihy:

""Vždycky si vzpomenu, jak jsme seděly kdysi s Larissou v přecpaný Velrybě na kafi, všude zahuleno, hluk, a tak málo místa, že jsme se musely mačkat u stolečku s dvěma dalšíma cizíma chlapama. Jenom jsme tak v depresi seděly a koukaly na sebe, vedle těch chlapů, který byli nějaký asi umělci nebo učitelé na Akádě nebo co, jak jsme pochopily podle jejich konverzace. A my jsme jenom seděly a koukaly, protože nám bylo oběma hrozně blbě. Ani jedna z nás nevěděla, co dál, kam se vrtnout, živořily jsme z malejch ušetřenejch peněz a nedokázaly jsme si najít normální práci, respektive obě jsme ty ‚normální práce‘ před nedávnem opustily.

... Přemejšlely jsme o tom, že by možná bylo dobrý jít pracovat do údržby zeleně, jezdit na traktůrku po parku a sekat trávu, člověk je aspoň celej den na vzduchu. Nebo za kasu do supermarketu a klikat zboží a nemít téměř žádnou odpovědnost, když už. Nevěděly jsme, co se životem, protože zase na druhou stranu jsme nechtěly takhle dopadnout, obě jsme měly vejšku a myslely jsme si, že by bylo možný chtít od života něco víc. A Larissa to měla ještě složitější, protože byla Ruska a vrátit se zpátky domů by v tý době znamenalo upadnout do velký bídy a nejistoty, lepší život chtěla najít právě tady. Ale nějak to nešlo, nechtělo nás to ani jednu nikam pustit, ať jsme dělaly cokoliv. Dvě dospělý ženský a černá deka.

Pak Larissa doprostřed toho kavárenskýho hluku řekla, skoro zakřičela, aby to bylo slyšet: „Tohle je úplný dno.“

A já na to: „Jo, to je dno.“

A seděly jsme dál a temně srkaly kafe, na který jsme si tenhle tejden ušetřily z našeho pidi rozpočtu. Umělecký chlápci to moc dobře slyšeli, překvapeně se po nás dívali, ale neodvažovali se nás oslovit, protože z nás to dno úplně čouhalo a bylo velký. Jak výjev z nějakýho jejich obrazu.

Vzpomínám si na tuhle scénu skoro každej den. Mam totiž pocit, že jsem v tom momentě zamrzla, jsem v něm uvězněná a ještě jsem z něj nevykročila. Ty dvě sedící shrbený holky, kouř cizích cigár, voprejskaná zeď za námi, kafe…, cvak. ... Jsem pořád v tý Velrybě u toho stolečku s kafem. Permanentní dno, ze kterýho už jsem se přestala snažit vyhrabat. Larissa se vrátila do Ruska.“

Cítím, jak mi vyhrkly slzy do očí. Sedím taky u toho stolečku ve Velrybě a zastavil se čas. Vidím kouř vznášející se ve vzduchu a slyším hluk bohémské kavárny. A dvě malé ztracené postavy, které smutně směřují odpolednem do svého pronajatého bytu, v němž každá vlastní jednu postel, jedno křeslo, společný stůl z druhé ruky a židli. Tam si udělají další kafe a napustí si jedna po druhé vanu a naloží se do ní, protože jejich život se zredukoval na kafe a vanu, jediné dva světlé body v tom dně. A ta otázka se tam pořád vznáší, hledají na ni odpověď, ale nenachází ji. Obě moc dobře ví, že musí druhý den zase vstát a zase hledat. A není jasné, jak dlouho to vydrží."

 

ISBN 978-80-907487-2-9